KVÁSEK krok za krokem

I když světu vládne rozpékané pečivo z bílé mouky a dalších nechtěných přísad, mnoha lidem dochází, že takhle to nepůjde. "Vždyť chleba je dar boží!", křičí kváskoví maniaci a na každém kroku se snaží vnutit svůj kvas dál a dál. Já už peču taky a nemůžu přestat. Pečení chleba je u nás rituál a já doufám, že nás, amatérských pekařů, bude čím dál víc.

Proč vlastně kváskové pečivo?

Důvodů, proč jsem se rozhodla péct kváskový chléb doma, bylo několik. Klasické bílé pečivo jsem přestala jíst cca dva roky zpátky, a to ze zdravotních důvodů. V té době jsem se začala zajímat o to, co vlastně do těla dávám a jestli má denní dávka jídla odpovídá nárokům toho, co můj organismus potřebuje. No přiznejme si, rohlík se sýrem to nebyl. Udělala jsem několik razantních změn v jídelníčku a na radu kamarádky Martiny jsem si začala kupovat kváskový celožitný chléb Kubis a byl to můj první "aha" gurmánský zážitek s chlebem - chleba může nějak chutnat!

Problémem těchto malých pekáren a kváskových chlebů je ale celá ta procedura, která za tím stojí a pečivo se může "zavážet" jen například dvakrát týdně a v omezeném množství. A tak se mi často stalo, že jsem chleba už nesehnala.

Dalším "nepřejícným" důvodem, které kváskovým chlebům moc na popularitě nepřidává, je jejich cena. U nás v Olomouci stojí jeden okolo 50 kč, a to je pro hodně lidí moc velká investice Překvapuje mne, že si tolik lidí neumí spočítat vklady a zisky tak základní potraviny a dál pokračuje v houskách, které jsou výživově pod bodem mrazu, ale to už je o prioritách a taky asi trošku o zemi, kde žijeme a povědomí o zdravé stravě, ke kterému máme ještě dlouhou cestu. No, každopádně ta cena může být motivačním faktorem, proč začít péct doma.

Posledním a pro mě nejdůležitějším důvodem je rituál, který s pečením vzniká. Jako každý rituál, i pečení chleba vyžaduje nějaké organizovaní a plánování a díky tomu získáváme v našich uspěchaných a chaotických časech trošku struktury. A taky lásky a pro ty, co mají FB, i lajky.

K založení kvásku budete potřebovat jen:

žitnou mouku (používám žitnou mouku celozrnnou)

zavařovací sklenici (mám 0.5 litrů a stačí)

polévkovou lžíci

potravinovou folii

1. den

První den si vezmeme sklenici a dáme do ní dvě polévkové lžíce žitné mouky a tolik vlažné vody, aby vzniklo "lívancoidní" těsto, tzn. ani ne příliš tuhé, ani příliš tekuté.

Co se týče přesnosti, kvásek mě naučil, že opravdu není nutné nic vážit a stresovat se, jak moc velké by měly být lžíce apod.

Na sklenici dávám potravinovou fólii a dám na teplé místo bez průvanu, dosahu kočky, psa atd. a čekám 24 hodin.

2. den

Zopakuji celý proces z prvního dne a opět počkám 24 hodin. Uzavřu fólií a nechám na stejném místě.

3. den

Zopakuji celý proces z prvního a druhého dne a máme dalších 24 hodin před sebou.

4. den

Tento den jsou před námi dva kroky: Jako první odebereme tolik kvásku, aby ve sklenici zůstalo tolik, jako tam bylo první den, tzn. 1 cm kvásku na dně zůstává. To, co jsem odebrala, kompostuji - někdo si tento "přebytek" nechává na lívance a kyselo, ale u nás doma to nejíme :-) Ve druhém kroku opět dokrmíme ten 1cm zbytek, co zůstal na dně, a to stejným množstvím mouky a vody jako doposud.

5. den

Tak a máme hotovo! Určitě jste si všimli, že je kvásku více a má v sobě bublinky. Takto připravený kvásek je dost silný na to, aby "utáhl" těsto, které díky němu nakyne. Jednotlivé recepty na chleba se liší, já jsem ale zas zvolila ten nejjednodušší, který se obejde bez hnětení a celodenních příprav a dá se upéct na desítky variací. O tom, ale zas příště. Držím Vám pěsti a nezapomínejte, že

,,....chléb, který byl upečen bez lásky, je trpký chléb, který neutiší víc než jenom polovinu hladu člověka."